A constant doubt, which results in the existence of the exhibited paintings, is the principle of Belák's creative process. He engages with the initial surface of the canvas, introducing and creating, stagnating. Another phase and layer of possible destruction and subsequent renewal or transformation follow. Maroš Belák's approach, a graduate of the Drawing and Graphics Studio at the Faculty of Fine Arts in Brno under the guidance of Svätopluk Mikyta, is a multilayered process. This is evident not only in the resulting image but also in its formal appearance. The framed painting extends through the layering of paint into an object, becoming an archive of thought processes and a record of landscape fragments. The dense surface surpassing the initial intention grows into a synthesis of the whole. Belák's works are deeply rooted in the landscape, both natural and urban. He works with the concept of a fictional landscape, built on a combination of amorphous and geometric shapes. His paintings can be interpreted in many ways — Umberto Eco addressed the issue of ambiguous reading of a work and its manipulation through various intentionally chosen means to achieve emotional and intellectual stimulation in the reader in his work Lector in fabula (Milan: Bompiani, 1979). Direct colors and their contrasts, the tension between the edge and the point, the unexpected entry into another layer. These are some of the expressive means Belák chooses, offering the viewer a constant discovery of aesthetic moments derived from the landscape.
Bára Alex Kašparová
Prolínání a splývání, přesun materiálu do plochy a přeměna strukturální sítě do objektu. Oba autoři jsou bytostní krajináři. Oba autoři krajinu představují v abstraktní podobě. V jejích okamžicích.
Neustálá pochybnost, díky které jsou – čili existují, vystavené obrazy, je principem Belákova tvůrčího procesu. Vstupuje na prvotní plochu malířského plátna, vnáší a vytváří, stagnuje. Přichází další fáze a vrstva případné destrukce a následné obnovy či transformace. Přístup Maroše Beláka, který je absolventem Ateliéru kresby a grafiky na Fakultě výtvarných umění v Brně pod vedením Svätopluka Mikyty, je mnohavrstevnatým procesem. Svědčí o tom nejen výsledný obraz, ale i jeho formální podoba. Rámem ohraničený obraz přerůstá skrze vrstvení malířské barvy do objektu a stává se archivem myšlených procesů i záznamem krajinných fragmentů. V syntézu celku pak vyrůstá hutná plocha přesahující prvotní záměr. Belákova díla notně vycházejí z krajiny a to jak z té přírodní, tak té urbanistické. Pracuje s pojmem fiktivní krajina, která je postavená na kombinaci amorfních a geometrických tvarů. Jeho obrazy mohou být čteny mnoha způsoby – již Umberto Eco se ve své práci Lector in fabula (Milan: Bompiani, 1979) věnoval problematice nejednoznačného čtení díla a jeho manipulace skrze nejrůznější a záměrně volené prostředky za účelem dosažení emocionální a intelektuální stimulace u čtenáře. Přímé barvy a jejich kontrasty, napětí mezi hranou a bodem, nečekaný vstup do jiné vrstvy. To jsou některé z výrazových prostředků, které volí Belák a přináší tak divákovi neustálé objevování estetických momentů vycházejících z krajiny.
Bára Alex Kašparová
.